Je 30. 4. 2010 a spolu s dvojčaty přicházíme letos poprvé na startovačku na Lysé (Modrá). V lese přecházíme zbytky sněhu, ale startovačka už je na první pohled docela suchá. Rozbalujeme éra a já zjišťuju že suchá je jen polehlá stařina a skrz ní mi z nacucané půdy pěkně nasákly kalhoty.Dvojčata startujou, jsou jako vždycky hrozně rychlí a dva oranžovobílé Venusy se tichounce vzdalují úplně vodorovně, ten klouzák jim závidim.
Pořizuju sérii fotek a libuju si že jsem tentokrát nezapomněl nabít ani foťák ani vario a že jsem asi nezapomněl na nic důležitého. Ještě poslední snímek, jak se dva venouše zachytily v termice někde nad konečnou dolní lanovky a píííp – foťák hlásí CARD FULL! Do prčic, přece jen jsem něco zapomněl. Abych mazal fotku po fotce, to bych tu byl do zejtra tak volím ALL ERASE , přídu o pár snímků ze startu, těch ale není taková škoda. Venusy zatím točí spolu ve stoupáku, vracejí se mi nad hlavu a rychle nabírají výšku. Dělám ještě dvě fotky a chystám se je následovat jenže... Najednou se potemní a já s pocitem zmaru sleduju jak mohutná chmura zastínila celé předpolí a teď už i celý kopec. Pro...al jsem vhodnou chvíli a možná JEDINOU VHODNOU CHVÍLI !!! To nám ta sezóna pěkně začíná.
Naštěstí, po půlhodině strávené sezením na zemi v absolutní depresi, se mrak odsouvá a já taky startuju. Téměř okamžitě se zachycuju v termice a má nálada se rozjasňuje jako to slunce nade mnou. Kolegové už jsou dávno v p..., odletěli směrem k východu, tak dotáčim a pod drobnými chmurkami se vydávám za nimi. Blížim se v krásné výšce k vrcholu Kokrháče a vyhlížim jestli je někde před sebou nezahlédnu. Kdepak. Ale přece - hluboko pode mnou se v protisměru pomalinku plazí (snad po zemi nebo museji běžet po špičkách klečí) dvě známé siluety. S pocitem převahy dolétám na Vrbatku, abych měl nějaký významný otočňák a počítám že je za chvilku dotáhnu. Ten pocit mě ale rychle opouští když se plazim zpátky ve psí výšce proti větru a taktak prolétám sedlem, Dvojčata zatím krouží vysoko nad Lysou a odlétají někam dopředu do obrovského volného prostoru mezi stříbřitá vlákna chmur. Zachycuju se tam co oni a rychle nabírám výšku, ale Venusy se definitivně ztratily v těch postříbřených cárech někde nad Vlčákem a já nemám šanci je dohonit. Konečně zapínám vario, 1560 není moc ale už jsem pod základnou tak se vydávám proti větru na západ. Letí to pomalu ale výšky neubývá tak se nad Vilémovem rozhodnu zkusit doletět na Štěpánku. Ještě se mi to nikdy nepovedlo a nepovede se to ani dnes.
Cestou nacházím nulu nad středem údolí, chvíli ji zkouším točit a vzdávám to nadohled od pumpy na Mýtě, hluboko pod vrcholy okolních kopců. Do Vilémova se vracím po nasluněné straně údolí, trochu to nadnáší a já kopíruju vrstevnici a vyhlížim louku na přistání. Nad hospodou Na Hranici mě to ale najednou těsně nad lesem nakopne a je z toho trojka až do 1800m. Jak tak poslouchám tichounké svištění šňůr a v uších mi lupe, krev mi šumí nadšenim a já si říkám jak tenhle sport miluju. Katapultován nad Harrachov pořizuju první dnešní fotky ze vzduchu (ještě se tam lyžuje) a přes Lysou dolétám dnes podruhé nad Kotel. Let mezi potrhanými cáry mraků je nádhera, viditelnost není kdovíjaká ale nade mnou modrá báň a všude kolem stříbrné chuchvalce. Nad Kotlem dávám dnešní maximum 2000m a vyrážim do bezoblačného prostoru nad Labskou loukou. Nad Sněžnými jamami nacházim širokou jedničku, tak jen pomalinku točím a fotím. Výš než do 1850 to ale nejde a tak vyrážim proti větru zpět, bude to asi těsné a nebo spíš sebou žbuchnu někde u Čtyř pánů jako už jednou. Dnes je mi ale Nebe milostivo, nad hranou Malé Mumlavy to nosí, asi jak západní vítr odtrhává bublinky a já přitáčim asi 100 metrů a pak full speed prolítávám dnes podruhé sedlem a pořád full to mastim domů, klepu se jako ratlík a mám zalezlo za nehty u nohou i rukou. S menší výškou roztávám a tak se ještě otáčím a pořizuju zpětné fotky hor jakož i fotky naší vsi. Sedám u kaple a ještě chvíli si to v duchu užívám. Dolítnout z Lysé na Sněžné jámy není tak těžké, ale vrátit se zpátky už se tak snadno nedá a mně se to dnes povedlo.
Ten kousek domů se jakoby vznášim asi půl metru nad zemí, je to asi endorfin, to opium vlastní produkce, člověk se na tom stane závislym velice rychle.
Fotky:
https://picasaweb.google.com/105735045785892107782/Krkonose2842010?authkey=Gv1sRgCPvglK2vnvrgjAE#
- Dvojčata nad Lysou
- Kroužím nad Vilémovem – pohled na Čerťák
- Pohled na Sněžné jámy z téhož místa
- Temeno Lysé a Kotle, vzadu Luční hora
- Autoportrét
- Labská bouda
- Pančavská louka, úplně vlevo vodopád
- Sněžné jámy
- Tak támhletím sedlem musím proletět, proti větru to bude fuška...
- Full speed domu, vlevo kaplička
- Poslední ohlédnutí, až tam na obzoru jsem před chvílí byl
